Attila od Královny Támar

Attila08

* 8. 11. 1998

 

+ 14. 8. 2004

 

 

Attila od Královny Támar – Atík – se k nám v únoru 1999 přistěhoval jako nástupce našeho prvního, zesnulého kavkazáka Dargana (více o něm v sekci "Naši psi" – Dargan Kamenná stráž).

 

Nebyl už sice žádné mimino - měl 4 měsíce a byl ho už pěkný kousek, ale brzy nás vzal za své a brzy si zvykl na nové prostředí. Ale hlavně - zaplnil prázdnotu, která u nás po odchodu Dargana panovala, a my všichni jsme opět pookřáli.

 

Také Atík velmi brzy začal plnit naše kamarádské, hlídací i výstavní očekávání a naděje, a to rovnou na jedničku s hvězdičkou J. Neočekával žádné příkazy, povely, úplatky a odměny při plnění svých povinností a nedával nám najevo že jednička je tady on J. S vděkem a radostí přijímal naše pochvaly a pohlazení, projevenou lásku a radost k němu nám soustavně ve znásobeném množství vracel. Nikdy nebojoval o své postavení, nikdy se nesnažil zahradničit,  vždycky se choval přesně tak jak se od něj očekávalo – měl jakýsi šestý smysl, tušil co se po něm chce a přesně podle toho se choval!!!! Na výstavách se tak choval"velmi slušně," doma při hlídání adekvátně situaci. Nikdy při hlídání zbytečně neštěkal a k plotu chodil udělat dojem opravdu jen tehdy, když měl pocit, že by to bylo vhodné - a odhad měl opravdu jedinečný J!

 

Attila od Královny Támar Attila od Královny Támar Attila od Královny Támar

 

 

 

Vrhy:

 A z Darganova dvora (více v sekci "Štěňata" – vrh A) – 27.10.2002

 B Carmen Horrendum - 28.3.2003 – matka vrhu Alsafar Gratis Andy   (psi – Badhar, feny -Badhara, Barleta, Baia, Brosica)

 

 

 

Atík nás opustil ve svých nedožitých šesti letech, velmi nečekaně, velmi rychle L!

 Rozloučení ...
 

Náš milý Atíšku!

 

Dnes ti už náš pozdrav a pohlazení, k naší velké lítosti, zasíláme až do psího nebe. Na tamní cestičku tě vypravila sama matka příroda, když na tebe uvalila břímě těžké a zákeřné, navíc ještě nevyléčitelné nemoci, která tě začala ničit teprve nedávno. V době, kdy jsme vypravovali do nového domova poslední z tvých béčkových neteří, tvou nejoblíbenější Bašenku (to je ta, co si k tobě mohla dovolit úplně všechno, říkali jsme jí „Atíkova všemohoucí“), jsme se s velkým zděšením dozvěděli, že nebude dlouho trvat a budeme se muset časem rozloučit i s tebou, s tebou však bohužel navždy. Na tvém údělu se nepodepsali ani tví rodiče, ani nikdo z tvého nejbližšího okolí. O to bolestivěji jsme prožívali tvé náhlé a nepředvídatelné trápení, které jsi si nezasloužil a které snad k tobě příroda seslala jen hloupým a nenapravitelným omylem.  

 

Se svým osudem jsi bojoval velmi statečně, relativně dlouho jsi nikomu nezasvěcenému nedovolil odhalit svůj handicap, „domácí povinnosti“ pro tebe byly přednější. Skoro dva měsíce jsi snášel nepříjemné vpichy injekcí a baštil kvanta nechutných pilulek. Věděl jsi, že pokud se nepřestaneš nimrat v potravě (pamatuješ?, byl jsi labužník!), nebude mít tvé tělo sílu bojovat. A ty jsi se nimrat přestal a naopak jsi začal baštit jako o závod. S chutí, s radostí sobě vlastní jsi chodil vyžírat i misky Biňušky a Ťapušky. Šťastní jsme tě pozorovali, jak neztrácíš chuť do života a jak spolu s námi neházíš flintu do žita (tak jako lékaři, kteří tvé nemoci asi rozuměli víc než my).  

 

Dlouho jsme nechtěli vidět jak tě tvé projevy radosti vůči nám vysilují a ničí. Nechtěli jsme si připustit, že tvé polehávání není způsobeno horkým letním počasím a že mizí i tvá radost z milovaných procházek. Nechtěli jsme si uvědomit, že ty nám svou pacinku budeš podávat i ze svých nejposlednějších sil, stejně jako nepřestaneš vrtět ocáskem při každém pohledu na nás. Chtěli jsme věřit (a věřili jsme!!!) tomu, že se vše v lepší obrátí a ty svůj boj navzdory všem negativním prognózám vyhraješ!  

Brzy se ale tvé trápení nedalo přehlédnout a my byli nuceni připustit si, že svou bitvu začínáš prohrávat. Když tě tvé tělíčko přestávalo poslouchat úplně, když jsme viděli jak se přemáháš abys ušel pár kroků, když se ti začalo těžce dýchat i za chladnějších nocí, a když tvůj znavený pohled očí bez plamínků začal vysílat jen smutek …bylo načase přestat přemýšlet o tom, zda si zasloužíš prožívat své utrpení do úplného konce (byť s těmi, co tě měli moc rádi a co se tě nechtěli nikdy vzdát), nebo zda si zasloužíš důstojných odchod tam, kde opět budeš Atík, PAttila od Královny TámarAN PES - ATTILA OD KRÁLOVNY TÁMAR, junioršampion a šampion český (vzpomínáš?, byl jsi prvním v historii ČR kdo oba tyto tituly získal a my se chlubili tvým peřím).  

 

Když jsi usínal, snad tě nic nebolelo. Chvíli jsi na nás koukal, vzájemnými pohledy jsme si sdělili jak moc se máme rádi a jak moc nás mrzí, že se vše právě stává minulostí…. Pak jsi pomalu zavřel oči, a usnul jsi navždy … Hlavou nám běžel krásný film o tom, jak jsme si tě jako čtyřměsíční štěňátko přivezli domů nedlouho poté, co nás navždy opustil tvůj předchůdce Dargan. Hned jsi mezi nás zapadl a začal jsi těšit naše srdíčka. Nikdy jsi nás nezklamal a vždycky jsi brzy pochopil co se od tebe žádá. Přesně jsi uměl odhadnout každou situaci a nebylo potřeba tě o něčem přesvědčovat.  

 

Svůj poslední, věčný pelíšek máš na zahradě. Tam, kde jsi se s oblibou proháněl se smečkou a tam, kde jsi celému okolí sděloval, že vládneš nekompromisně, ale spravedlivě! Budeš s námi pořád. Jen už si tě nebudeme moci pohladit, neštěkneš po žádném šupákovi, nevyprášíš kožich své Biňušce a Ťapce, které tě do poslední chvíle musely poslouchat a respektovat. Jsi pořád NÁŠ ATÍK, Atíček, Atíšek …pro nás nejkrásnější ze všech krásných, nejvěrnější ze všech věrných, nejhodnější, nejskvělejší, prostě NEZAPOMENUTELNÝ!  

 

Za ten svůj krátký psí život jsi nám stihl dát tolik radosti a potěšení, kolik si my lidé někdy nestačíme darovat za celý život lidský.  

Děkujeme ti za vše co jsme s tebou mohli prožít a odpusť nám vše, čím jsme ti nevědomky mohli ublížit. Přejeme ti posmrtný život na výsluní a budeš-li mít ještě někdy cestu mezi živé, zroď se opět v Darganově dvoře!

 

PS: a Dargana pozdravuj, třeba si na nás taky ještě vzpomene!